|
| ||||||||||||||||
|
Na této stránce jsou příspěvky a články od čtenářů těchto stránek. Své články a příspěvky můžete posílat na adresu cb21@centrum.cz. Příspěvky budou uveřejněny hned, jakmile je zpracuji. Pro stálé přispěvatele je k dispozici stránka pro vkládání příspěvků, o přístup k ní můžete požádat na stejné e-mailové adrese. Vybraný příspěvek se zobrazí pod seznamem po klepnutí na název příspěvku. Příspěvky jsou nyní řazeny od nejnovějšího po nejstarší. 1. Jiřina Písnice - Pražské polední kolečko na kanále 18 v roce 2011 (31. 12. 2012) 43. Tomáš Mobil Roudnice - Rozhledna Vlčí hora (16. 7. 2004) Rozhledna Vlčí hora Po loňské zkušenosti na Tanečnici, kde během roku dost narostlo rušení od antén nově umístěných na věži, jsem se rozhodl pro rozhlednu na Vlčí hoře. A to z několika důvodů. Není zde elektřina, tudíž ani žádná anténa. Jsem místní rodák a v obci Vlčí Hora jsem absolvoval, podotýkám zdárně, první třídy základní školy. Z dřívější dvoutřídní školy je dnes bezvadná restaurace s pověstí přesahující všechny věštby. No a dalším důvodem bylo to, že na kopci není žádná restaurace, hostinec, ba ani kiosek. To abych dokázal posměváčkům, že mohu přežít i v těchto podmínkách. Pochopitelně jsem se musel vzdát nároků na nějaká superspojeníčka, neboť Vlčí hora je vysoká jen 580 metrů a do směrů převládajících QTH kolegů je kryta Jizerkami, Ještědem, Jedlovou horou a Lužickejma horama. A i výhod, které jsou obvyklé na jiných oblíbených místech.
Na severních svazích kopce je hojný výskyt chráněné květeny - Měsíčnice vytrvalé.
V roce 1887 byla na vrcholu postavena bouda. Se stavbou rozhledny se začalo v následujícím roce a předána veřejnosti byla dne 19. 5. 1889. Původně byla s cimbuřím, 12 metrů vysoká a nekrytá. V současné době je vysoká 19 metrů, krytá a prosklená. Vede na ní 64 schodů. V roce 1948 byla bouda a věž opuštěna, v letech 1952-57 sloužil celý objekt jako hláska armádě. Od roku 1972 je bouda v soukromém majetku rodiny Jandových, která se významně podílela na záchraně rozhledny.
V roce 1996 začal KČT Krásná Lípa s rekonstrukcí rozhledny. Do užívání byla dána 22. 5. 1999 za účasti asi 1200 lidí. V současné době je v majetku MěÚ Krásná Lípa, KČT Krásná Lípa je nájemcem. Rozhledna je otevřena v sezóně denně mimo pondělí, mimo sezónu o víkendech. Objekt a okolí je v rámci možností velmi dobře upraven.
Ve vlastní věži nemusíte nijak spěchat s výstupem, neboť na stěnách jsou na každém kroku upoutávky. Ať již na historii rozhledny, na rozhledny v okolí, na pamětihodnosti a turistické zajímavosti v okolí, máte tady mapu rozhleden ČR, mapu Jizerských hor a tak dále.
Pokud nenesete 100 Ah autobaterii, tak si těch 64 schodů ani nevšimnete. Já znám jen první dvě patra, zbytek je z vyprávění, neboť jsem nahoru vynesl celkem 210 Ah. Pravdou je, že je zde průřez činnosti KTČ Krásná Lípa a ta je velmi bohatá. Materiály, které zde můžete získat, jsou na vysoké úrovni a zabírají vlastně celý Šluknovský výběžek, jinak též Mikroregion Sever. Ale najdete tu i materiály o Tolštejnu, Jizerkách a jiné. No a můžeme se věnovat vlastní akci Rozhledny 2004. Vybaven jak se patří, vlastně jsem toho vezl víc než na běžný portejbl třeba do Ligy. Táhnul jsem sebou i směrovku HB9CV, s tím, že ji vystrčím z rozhledny a v rozmezí cca 90° budu směrovat na Vysočinu, případně na jih. Naložil jsem i drátovku 2x5/8. Bambusové ráhno směrovky a výška rozhledny umožňovaly instalaci této dlouhé antény a její prověření. Pochopitelně přibyly i součásti nutné pro přežití jako plynový vařič a podobně. Tabulky pořadí rozhleden či vzdáleností lokátorů jsou samozřejmostí. Ty tabulky Rozhleden byly na dvě věci, protože jsem zjistil, že konečný stav je 57 rozhleden a ne 53 jak jsem měl v tabulkách. Panebože, kolegové, to se nemůžete přihlásit včas?! Organizátoři si dají práci, abychom měli všechny podklady a ono pak je všechno jinak. Je dobře, že jste doplnili řady rozhledňáků, ale učiňte tak příště včas! Pod rozhlednu jsem přijel ve 14:45, pobral něco lehčí bagáže a vyrazil vzhůru. Nadšení opadlo velmi rychle, po pár metrech redukuji svůj názor na zimní výstupy na Říp s tím, že to jsem vlastně lezl z kopce. Později mi místní kustod sdělil, že se sice jedná jen o 300 m, ale s převýšením asi 90 metrů! Těsně před vrcholem se zhluboka vydýchám, jsem očekáván, nemůžu přeci vypadat jako zřícenina. Dojdu těch dvacet metrů, kristova noho, ještě asi 20 schůdků! No, vyplazil jsem je. Nonšalantně se opřel o futra, abych neupadl. Přivítaly mě dvě přívětivé a usměvavé dámy, dobrý den a vítáme vás, jste očekáván a tak dále. Požádal jsem je, aby dále vedly svoji předchozí konverzaci, než se vydýchám. Byly velmi slušné, nesmály se nahlas jako jedna expedice na Štěpánce, když jsem líčil výstup. Vlastně, co jsem zaslechl, poskytl jsem svojí anabází dostatek veselí na pásmu. Po chvíli jsem vydrápal těch 64 schodů a obhlédl situaci. Skvělé místo, lepší si portejblista nemůže přát. Prosklené, okna se dají otvírat, na sloupky mezi okny lze přidělat jakoukoliv anténu.
Okna se dají po instalaci přivřít, pod oknem je z venku v úrovni podlahy malá římsička na kterou dáte spodek stožáru. Dalo by se to řešit i vystrčením antény vikýřem. Jen jedna drobná vada - pod rozhlednou nestojí parta Šerpů!
Při třetí cestě dolů zamítám směrovku s tím, že by se tam asi stejně nedala realizovat. A navíc váží asi 3 Kg. Při poslední cestě zamítám i 2x5/8, protože bych musel vzít i ten bambus, co váží necelé 4 kg. Mezitím se se mnou rozloučily obě průvodkyně s tím, že večer přijde kolega.
Jen co jsem to všechno vynosil až nahoru, otevřel pivko, zapálil cigárko, přišla průtrž mračen a tak jsem se ani nepokochal výhledem.
Nepřekvapil mě Svatobor, bezvadnejch 48. Jardo Třebotov, vždyť jsem ti říkal, že Svatobor je bez problémů. Velmi dobře přišel i Dobrošov na 137 km. Tam jsem měl pochyby, měl jsem ho dost zakrytý. Kupodivu žádný jih mimo zmíněného Svatoboru. Přikládal jsem to čekání na vlastní akci. Po jedné hodině ranní jsem však musel dát za pravdu hodnocení jiných, že to na jihu trochu podcenili. Nejsem zvyklý poslouchat Čerchov, Pancíř nebo Javorník za nějakých 34 nebo méně. Většinou hrají R 4-5 a S nad 5. A když už jsme u kritických slov - kde jste fešáci ze západních Čech? Čest JO60 zachraňovaly dvě rozhledny - Strážiště a Komárka. A ty jsou vlastně v severních Čechách. Copak tam nemáte rozhledny? Co Plešivec, Klínovec a další? Po půlnoci to bylo vlastně jen přátelské tlachání a jen někteří opozdilci dávali úpěnlivé výzvy, když hledaly své sousedy. Provoz pomalu utichal, bylo to opravdu jak před bouří. Uhodila jedna a Jiřinka Písnice zahájila dlouho očekávané hody. Markéta na Kozákově zopakovala relaci z Dobešky a už se to rozjelo. No hned na dvojce se to lehce zacuklo, potíže překonány a pokračujem. Až po číslo 13 v pohodě, nejslabší byla Dobeška a Zvičina. Pak pro mě byla pauza až po Choustník, který byl za 46. Opět ticho, respektive obvyklý šum. Pak Javorník za 23, pauza, Jarník za 34, totéž Pancíř a Čerchov. Svatobor bezvadně 58, Rýznberk za 13 a ticho! Chlum a Koráb nic! Až Děd, ale to už to běží opět jak na drátku, všechno mimo Kožovu horu za pět. Bylo cítit takové oddechnutí - vyšlo to! Paráda. Následuje druhé kolo s údaji o počtu poslechnutých rozhleden a reportech. Rychle počítám a zjišťuji, že jsem slyšel 34 rozhleden. Docela mě to překvapuje, původní odhad byl asi o 7 nižší. Zběžná kontrola magnetofonového záznamu ukazuje, že to bude v pořádku a tak jsem s celou akcí velmi spokojen. Měla pro mě ještě jeden, původně neplánovaný půvab. Celou dobu se mnou byl i místní kustod, shodou okolností na vojně radista a jak bych já řekl, zasloužilý turista. Ze slyšitelných rozhleden byla jen jedna, kterou neznal - nově postavená u Náčkovic. Takže jsme během celé akce klábosili o jednotlivých rozhlednách. Například při pohledu na celkem 210 Ah v baterkách prohlásil, že když byl na vojně, tak by na tohle hráli tak po dobu jedné Partyzánky. Jenže já na tom měl dvě stanice, osvětlení, magnetofon. Pravda taky je, že většina těch Ah už něco pamatuje. Ale v pohodě jsem přežil s energií až do půl desáté ráno.
No a pak jsme na pásmu trochu tlachali s Honzou Sosnová a Hoblíkem Liberec, najednou byly čtyři a to se probouzí na západě Čech. Takže oslovit a pozdravit ty, které zdravím každou neděli pravidelně z portejblů. Tulák Lesov, tentokrát na 134 km, pracně vydolovaný Kevin Cheb /174 km/, který byl u mě za 45, ale já k němu těžko prolezl za 32. Luk v mobilu na 134 km, Karel Bolevec na 151 km. Láďa Ražice na 210 km skvostných 44, totéž Pavel Krůvek na 165 km. Kolečko na čtyřce, Milda Ruzyně je asi někde pod rozhlednou, naprosto jasnejch 59. Po sedmé nastupuje jeřábnická šichta v Praze, probral se i strejda Dejda. Ale narůstá rušení, v Rusku začínají jezdit taxíky a tak už jen sporadicky nějaké to spojeníčko. Vzhledem k aktivitě za hranicemi musím vynechat berounské kolečko na CH 8. Tady ve Šluknovském výběžku to mají síbíčkáři těžké. Vemte si, že na západ jsem měl hranici ve vzdálenosti 6 kilometrů, na sever 9 a na východ 8. A kdo se někdy dostal do blízkosti hranice, zejména s bývalou NDR, ten ví o čem je řeč. Na Řípu to mám nejblíže na hranice 50 km a mám kolikrát značné potíže. Ne chci poděkovat, ale děkuji pořadatelům za pořádání této bezvadné oddychové akce. Jen mě mrzí poměrně malá účast, vzhledem k počtu rozhleden rozesetých po republice. Dost je jich i u větších měst oplývajících slušným provozem na pásmu, a přesto zůstaly neobsazeny. Vždyť to není žádný závod ve kterém jde o ulovení největšího počtu rozhleden. Kdyby tomu bylo tak, tak bych nebyl na Vlčí hoře, ale třeba na Klínovci. Takže Rozhledňáci, i potencionální, těším se na Rozhledny 2005.
Rozhledna číslo 43, Vlčí hora, 581 m n. m., lokátor JO70FW, posádka Tomáš mobil Roudnice CL31 a Vladislav Coller, coby strážce majáku |
